Thursday, 15 February 2018

Malá minimalistická výzva

Už si přesně nepamatuji, kdy jsem se s myšlenkou vlastnit méně věcí setkala poprvé, ale myslím, že to bylo všechno naráz, když jsem se začala zajímat o Foodsharing, Zero Waste, vegetariánství a veganství.

Už při stěhování do Vídně před dvěma a půl roky jsem s sebou nechtěla tahat zbytečné krámy. Ale až při vystěhovávání na konci ledna jsem viděla tu hromadu krámů. Evidentně se posunula definice toho, co je zbytečný krám. Ale asi je to trochu jiné, když někam jedete na půl roku a když něco proměníte ve svůj domov. Takže se mi sešly věci jako záclony, koberec, náhradní ložní prádlo, 8 kytek v květináči, Ikea křeslo, a přeci jen dost papírů ze školy a přiznávám, hromada oblečení a bot.

Hned jak jsem se loni na jaře přihlásila na Erasmus, věděla jsem, že pojedu s krosnou a menším batohem. Chtěla jsem se posunout dál a zvládnout tuhle výzvu, kterou jsem pro sebe nachystala. Času dost říkala jsem si.
Tchýnin jazyk, který statečně zvládl moji péči

A pak byl najednou leden a já začala řešit kam s tím. Miluju sezamy, takže první seznam čítal vše, co jsem si chtěla vzít s sebou. A, byl fakt dlouhý.

Co jsem si nakonec vzala?

  • 3 tmavé kalhoty (černé rifle, modré levisky a volné pohodlné elegantní tm. modré kalhoty, to je (to je skoro oxymorón))
  • Parku proti dešti, prošívanou bundu a džínovou bundu
  • 8 triček, většina proužkatých, můj poznávací znak
  • 2 košile, jednu dlouhou a druhou tak na party
  • 3 cardigany, od teplého až po úplně lehoučký
  • šedý vlněný rolák
  • velký šátek
  • kraťasy
  • plavky, turecký bavlněný ručník
  • baleríny, conversky, pohorky a boty na běhání
  • rozdělovačku do zásuvky, se hodí :) když máte hromadu elektronických blbin
  • kanken, tašku přes rameno a větší batoh, protože plánuji různé výlety do okolí.
Nejdřív jsem si připadala divně, ale moje dny jsou tak nabité různými setkání, zážitky, učením, že najednou nezáleží na tom, že nosím dokola ten samý svetr. Nosím svoje nejoblíbenější věci každý den. Takže #CapsuleWardrobe v akci. Plus mínus 30 kusů. 
První týden jsem měla víc času, tak jsem s zašla podívat do krámů na slevy. Nevybrala jsem si nic. Už mě o koupi cena nepřesvědčí, pokud tu věc zrovna nepořebuju, z čehož mám radost. Výjimka jsou blbosti pro které se občas nadchnu. (Jako třeba plyšové bačkory ve tvoru žraloků, které ale nakonec donutili k pousmání snad každého, kdo mě v nich na koleji viděl.) A mám z nich pak dlouho radost, takže to asi stoí za to.

#SocialMedia

Teď ta nemateriální část. Kdy se omezit čas, ztracený na facebooku, instagramu, vinted fóru a podobných časožroutech a využít ho na lepší věci.

Místo toho: 
  • Čtu odborné knihy do školy, protože jsem zjistila, že učit se z prezentací opravdu nestačí a začínám narážet na nepochopení souvislostí, takže nastal čas to napravit. 
  • Scházím se s kamarády offline. Teď třeba na kávu u moře. Nebo v menze, občas spolu vyrazíme na túru nebo třeba jen na procházku. 
  • Píšu tenhle blog, což mě neskutečně baví a hezky si při tom srovnám myšlenky.
  • Hraju Duolingo. Pokud neznáte, pogooglete. Super aplikace na učení jazyků.
  • A koketuji s myšlenkou si koupit ukulele. Asi neodolám, jak už se znám. Začínají mě svrbit prsty, když chudák kytara musela zůstat doma.

Sunday, 11 February 2018

10 prvních zážitků ze Soluně

Γεια σας! 

Každý den je tak nabitý dojmy, že skoro nemůžu vzpomenou, co všechno bylo včera, protože by to vydalo nejméně na 3 dny.

1. Překvapily mě nerovné chodníky, s dírami, zábradlíčka, patníky, značky, a špinavější, než jsem zvyklá. Auta parkující ve vrstvách. Skoro. Na zelených pruzích uprostřed hlavní silnice Egnatia, skútry jezdící po chodnících a neskutečně dlouhé čekání na zelenou. A má to jednoduché řešení, jdi, když je cesta volná. Na červenou jezdí a chodí všichni. Včetně autobusů. Celé mi to připomíná Thajsko, v evropském duchu. Všude palmy a spousta zeleně, chybí kabely a různé tyče v úrovni mojí hlavy. Takže je to přeci jen bezpečnější a vlastně i docela sranda. Alespoň se člověk kouká kolem sebe, a ne do mobilu, když někam jde.

2. Jeej, levné kafe na každém rohu. Prý se Soluni říká město kávy. A všichni tu piji espresso s pěnou. Brčkem. Zajímavé, vyzkouším příští týden.
3. Všude je to tolik starobylých paláců, vykopávek, antických sloupů na hromadě v roku v parku, hrad... Vstupné pro studenty stojí 1 euro a často je dokonce zdarma.
A asi ten pravý důvod, proč se metro, které mělo být hotové v roce 2013, ani nezačalo stavět. Kopneš do země a všude památky.

4. Všichni lidé, které jsem měla tu čest potkat byli neskutečně milí, pohostinní a otevření. Když jsem šla do Lidlu, starší paní ukazovala na sýr, který byl na vršku police a na který nemohla dosáhnout. Podala jsem jí ho, a ona okamžitě začala nějakou konverzaci v řečtině. Poté, co viděla můj výraz, zkusila němčinu. Trefa! Chvíli jsme si povídali, odkud jsem, kde se ona naučila německy a skončilo to pozváním na kávu. Přijala jsem, a protože jsem opravdu nechtěla spoléhat na náhodu, že se znovu náhodně potkáme, navrhla jsem, že si vyměníme telefonní čísla. Uvidíme v sobotu.


5. Skvělé jídlo, vážně. Spontánně jsme se smluvili s dalšími studenty a sešli se u Bílé věže. Jedno z míst, kde si v Soluni dáte sraz. Druhé je Kamara.
Zamířili jsme do taverny, kde měli mít studentskou slevu. Pořád přicházeli další a další Erasmáci, až nás byla plná zahrádka, a skoro všechny stoly sražené. (Nekecám, zahrádka na začátku února!) Večeře skončila skoro v jednu v noci. Definice pozdě a brzy tady nabývá úplně jiných rozměrů. 
6. V našem bytě není topení, tedy jsem ho zatím neobjevila, ale jsem vybavená i na toto, takže na řadu přišly vlněné ponožky. 
EDIT: Klimatizace se dá použít jako topení. :) Problém vyřešen.

7. Počasí je skvělé. (S výjimkou prvního rána, kdy jsem nemohla najít moře, protože byla tak hustá mlha, že ho téměř nebylo vidět.) Celkově je tu nad očekávání teplo. Včera bylo 17 stupňů, slunce, azuro. Nesrovnatelné s Vídní a Budapeští. Užívám si to, a pořád si na to nemůžu zvyknout.

8. Hora Olymp je při dobrém počasí vidět z pobřežní promenády. Túra bude.



9. Kampus mojí univerzity je vcelku malý - jen jedna budoval. Ale stejně jsem potřebovala téměř hodinu, než se mi podařilo najít kancelář pro příchozí studenty, protože bylo vše popsané jen v řečtině. Naštěstí si trochu něco přečtu. Díky matematice a fyzice. Škola začíná v pondělí/zítra a já nemám ŽÁDNÉ informace, kde a kdy. Uvidíme, zatím no stress, jsme v Řecku. :)

10. Lidé tu chodí o trochu barevněji oblečení než jsem zvyklá vídat ve Vídni a o hodně barevněji než jsem zvyklá z naší Uni, kde vládne tmavě modrá a šedá. Víc doplňků, třpytivých věcí a hlavně žádné šály. (ano, dává to smysl) 


Saturday, 10 February 2018

10 Impressions from θεσσαλονικη

Γεια σας!

1. Uneven pavements, with many holes, dirtier than I am used to. Cars parking everywhere, in rows, on the green part in the middle of big roads. And the waiting time at the traffic light is enormous, so everyone is going and riding on red. Just look if there's anything in your way and go. There are also many plants and palm trees. It reminds me a bit of Thailand, of course "European" and  without the poles and cables hanging in the height of my head.

2. Yaaay, cheap coffee everywhere! Everyone is drinking espresso with a foam with a straw. 
3. There are so many ancient buildings like roman palaces and churches on every step. Wow, and the entrance is really cheap (1 euro or sometimes free for students :) )

4. All the people I have met were very open and friendly. On the second day, when I went to Lidl, an old lady pointed on a cheese which was on the top of the shelf she couldn't reach, so I gave it to her. She started speaking in Greek to me. When she saw I had no idea what's going on, she asked if I can speak German. Yes! We talked for while and then she said, come over for a coffee! So we swapped our phone numbers. (I had to figure out how to save a new contact in Greek on her smartphone, because she knew only how to call) I was really excited to meet someone local. Will see. On Saturday.
5. Good food, omg. We met spontaneously with other Erasmus students and went to a Taverna, where we ordered many different dishes and shared them. It was amazing. Almost whole Europe at one table. And they even had a discount for students. More and more people were joining us, so at the end we had to attach more tables. Dinner was finished at 00.54. 

6. No heating in the flats, but I kinda expected it. (I took a pair woollen socks and warm sleeping bag with me).
7. The weather is simply great. (Except the first morning when I even couldn't find the sea, because of thick fog.) Much better than expected. It was 17°C yesterday. Blue sky, sunshine. Incomparable with Budapest or Vienna. I enjoy it a lot and still can't get used to it.

8. The Olympus Mountain is visible prom the seaside. (In the picture above)

9. My university campus is small. Just one building. Still, I needed almost one hour to find the incoming student's office, because everything is written in Greek only. The alphabet is not unfamiliar to me, thanks to all the Maths and Physics! It is supposed to start on Monday, and I didn't get ANY information yet. Haha, let's see.

10. The people are wearing much more colours than I'm used from Vienna. And more accessories, and more shiny stuff and no scarves (quite logical, yep) I was to only one wearing huge scarf so far. 

I felt in love with this place, and there is the 14. February soon, the Bulgarian wine day!